Milí farníci,

chci Vás moc pozdravit a ujistit o skutečnosti, že i když prožíváme těžké postní období, pořád tvoříme putující, živé farní společenství.

V textu první postní neděle od evangelisty Matouše jsme četli, jak Duch vyvedl Ježíše na poušť. Poušť není zrovna místo, kde se člověk cítí bezpečně, a už vůbec ne šťastně. Právě naopak, člověk prožívá samotu, vyprahlost a chce opustit místo, kde není život.

Ježíš byl vyveden na poušť, aby nás naučil rozeznávat v našich životech vše podstatné, dobro a zlo, užitečné od neužitečného, překonávat strach a nejistotu. Text evangelia nezachycuje triumfalizmus nad pokušením, ale radost ze svobodného rozhodnutí vítězit nad zlem, což z nás činí lidi svobodné a šťastné.  Příklad našeho Mistra ať nás inspiruje a pomáhá.

Přiznávám, že strach mám i já, ale ne o sebe, ale o Vás. V kapli sloužím každý den mši svatou a snažím se myslet na každého z Vás. Přemýšlím, co asi děláte, někdo se třeba připravuje na zkoušky, nebo jak zvládají naši nemocní své utrpení, nebo samotu. Chci Vás ujistit, že jste v mém srdci, myšlenkách, a hlavně v modlitbách. Skutečnost, že se fyzicky nevnímáme, neznamená, že hasne naše láska k Pánu, nebo k farnímu společenství. Momentální prožívání naší „pouště“ nás nesmí zarmucovat, ale právě naopak, hledat ve svém nitru vše dobré, silné a krásné. Každé, třeba i malé, duchovní vítězství z nás činí lidí milující Boha a bližního. Ještě jednou Vás ujišťuji o modlitbě a přeji celému farnímu společenství milost Boží, ochranu Panny Marie, pevné zdraví a trpělivost.

                                                           Váš o. Benedikt