Václavice (místní část obce Provodov-Šonov)

50°23'34.356"N, 16°7'37.037"E; poloha na cyklotrase KČT č. 4056

Na hraně svahu v místě dříve zvaném Dobenina, poblíž tzv. Branky (hřbetní proláklina na zemské stezce) zbudován jest památný kostel. Příslušnost k původnímu Břevnovskému benediktinskému zboží (viz kolonizace Policka a násl. Broumovský klášter) naznačuje tzv. ostrev s opatskou berlou na štítu v předsíňce.

Jde o historický kostel ze 13. století, bez dostatečného historického doložení, avšak lze předpokládat, že zde pravděpodobně byla původně románská stavba a tudíž musela nastat, později ve 13.–14. století, ranně gotická přestavba. Lze dosud vidět gotické okenní ostění u některých z oken jež jsou tvarově, výtvarně i funkčně nesjednocena (také úzké střílnové okno). Od západu vlevo mohutný opěrák a na druhém nároží menší. Sanktusník na středu střechy byl původně čtyřhranný, oproti dnešní šestihranné lucerně s cibulí a makovicí. Zvon v lucerně sanktusníku zrekvírován.

Kostel a jeho vybavení je jedním velkým barvitým zápisníkem lidských osudů, historie místa a země, jak se prolínaly s vírou zdejšího lidu. Ve velmi krátkém výčtu jde o historické slohy, styly – románský, gotický, barokní, secesní; vznik ČSR a její státní znak; křesťanské symboly; vzpomenuti jsou padlí a umučení ve válkách r. 1866, 1914–1918, 1938–1945 a z jedné z nich zachované dělové koule, přihlášení se k době pokřesťanštění (sv. Cyril s Metodějem, sv. Václav a Vratislav I.) a konče vlastnictvím zboží a donátory – benediktini, J. Bartoň-Dobenín, Strakové, etc.

K místu se váže historie polního dobenínského sněmu r. 1068 při tažení na území dnešního Polska a kdy tehdejší snaha panovníka, knížete Vratislava II. (pozdějšího krále Vratislava I.), ustanovit němce Lance na biskupský stolec v Praze byla zablokována českým panstvem ve prospěch Jaromíra Přemyslovce – viz Kosmas.

Z r. 1359 první ověřená písemná zmínka o kostele (r. 1067 domněnka Rojkova).

Kryptu kostela si vyvolila rodina Straků z Nedabylic za rodovou hrobku (pohřbeni – Lidmila, Anna, Petr, Jan Jiří, Jan Petr, etc.). Venku u zaklenutí otvoru krypty – hrobky symbol lebky. Hrobka prý byla Švédy vyloupena a později cínové rakve přetaveny ve svícny, kropenku a křtitelnici. Ale dosud zde jsou osazeny Strakovské náhrobníky.

V okolí kostela a konečně i v kostele samém bylo bitevní pole prusko-rakouské války z r. 1866. Výstřelem z kanónu byl poškozen i sám kostelík a stejně Helichův obraz sv. Václava uvnitř na stěně umístěný. Tři dělové koule dnes osazeny ve fasádě jednoho zaslepeného okna kostela.

Uvnitř je dnes Mrkvičkův oltářní obraz sv. Václava nad tabernáklem. A ještě výše malba sv. Veroniky. Oltářní pozadí na stěně je secesní s rostlinnými motivy a s anděly od mal. Ant. Häuslera. Souměrně jsou před vítězným obloukem umístěny dva oltáře. Nad nimi obrazy se svatováclavskou tématikou. Na levé straně vedle kazatelny, jsou dokonce dva rozměrné obrazy patrona kostela, sv. Václava. Jeden z nich, již zmíněný, po opravě poškození následkem dělostřelby. Ale původní poškozený obraz sv. Václava dal jako druhý opět děkan J. K. Rojek na své náklady vymalovat Hellichovi znovu, přestože již tehdy působil v Budyni nad Ohří, kam odešel jistě i pro následující nepříjemnosti. Ve výjevu polního sněmu s Vratislavem na spodním okraji obrazů sahají totiž dva muži z panstva po zbrani a právě pro ten si vytrpěl děkan Rojek mnohá příkoří. Byl hejtmanem-úředníkem Lhotou osočen, že tím popouzí k neposlušnosti proti c. a k. dvoru a císaři. Oba obrazy dnes visí vedle sebe.

V prostoru předsíňky pak opět polychromovaný lidový reliéf se sv. Václavem na koni, přenesený však z místního bývalého hotelu „Na Dobeníně“ situovaného u nádraží, desky padlých důstojníků mnohonárodnostního státu účastných v bitvě r. 1866 a popis kostelíku. V lodi kostela pamětní desky padlých dokreslují utrpení vojáků a smrt v 1. světovém konfliktu a deska nacisty umučeného pak ve válce druhé.

Státní znak a datum vzniku ČSR na stropě presbytáře přestály dobu německé okupace.

Jednomanuálový mechanický kuželkový nástroj na dřevěném kůru postavili Josef Rejna a Josef Černý v r. 1897. Nástroj je dochován v původním stavu včetně cínových prospektových píšťal.

Úpravy a opravy se v běhu času děly velice obtížně, především z finančních důvodů.

Poslední rekonstrukce a větší oprava kostela v r. 1925 realizovaná významným stavitelem ing. O. Nyplem, opět díky Josefu Bartoňovi-Dobenínovi, jehož váže k místu získaný šlechtický predikát Dobenín.

V r. 1977 provedeno odvodnění stavby zejména péčí farníků s následným provedením omítek a výmalby a ve stejném roce oprava omítek na zvonici a nová šindelová střecha. Roku 1978 pořízena nová okna kostela.

Kamenná hřbitovní zeď – v půdorysu kapkovitého tvaru.

Vedle kostela, mimo hřbitovní zeď, stojí kamenná zvonice s dřevěnou nástavbou se dvěma zvony (nepojmenované).

Pamětníkům dosud v mysli doznívají laskavé verše o tomto kraji deklamované panem Rydlem, někdejším zdejším kronikářem.

Na památku vojáků padlých v bitvě na Brance dne 27. června 1866 zde bývá, koncem měsíce června, sloužena mše. Děje se tak obvykle za účasti členů rakouských a nebo i pruských historických jednotek. Dva památníky na válku 1866 jsou v bezprostřední blízkosti kostela.

Díky převýšení je z místa samého a z bezprostředního okolí utěšený pohled do krajiny zejména směrem západním.

K. V. Nývlt


Bilance škod: požár r. 1420, rekvírované zvony, poškození obrazu a další škody z bitvy z r. 1866, odkládání oprav mělo vliv na stav stavby, vyloupená Strakovská hrobka, přetavení rakví, rozladěný nástroj, etc.


K nahlédnutí při bohoslužbách (před a po nich) a v letních měsících z předsíňky.

Umístění budovy