Svátost ustanovená Ježíšem při poslední večeři, když o velikonoční hostině dal svým učedníkům chléb a víno jako svoje tělo a svou krev jako památku na novou a věčnou smlouvu.

Mše svatá je zpřítomněním Ježíšovy oběti (smrtí na kříži a zmrtvýchvstáním) v naší době. Je to událost naší spásy – přítomná a aktuální.

„Kdykoliv se slaví na oltáři oběť kříže, v níž byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus, uskutečňuje se dílo našeho vykoupení“.

Mění se jen způsob – na kříži to byl dar krvavý, na oltáři (ve svátosti) nekrvavý. Nejedná se o žádnou magii. Chléb a víno ve své vnější podobě, tvaru, barvě, chuti, složení jsou znamením Kristovy přítomnosti.

Ježíš v eucharistii není přítomný materiálně, je však přítomný osobně, neviditelně, skutečně. Přítomný svojí láskou.

II. vatikánský koncil označuje mši svatou jako vrchol a zdroj křesťanského života, tedy jako nejvyšší formu a zdroj „výživy“ pro život ve víře.

Na první svaté přijímání je třeba se řádně připravit – informujte se u kněze.

K svatému přijímání může přistoupit ten, kdo: věří v Krista, byl u svaté zpovědi a snaží se žít podle této víry.

Převzato s laskavým svolením P. Pavola Sandánuse z http://farnostnekor.cz/.