Josef Bartoň-Dobenín český průmyslník, druhdy i rytíř – pozn. viz tzv. Bartoňovská kaple (1. vlevo – kaple sv. Anežky České /do r. 1989 Bartoňů z Dobenína/) v Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze; nyní zde v Novém Městě nad Metují potomci – Josef Marian Bartoň Dobenín etc.
kazatelna
vyvýšené místo v kostele, odkud kněz přednáší kázání. Schodiště vedoucí ke kazatelně se nazývá řečiště; kazatelny se v katolických kostelech, na rozdíl od některých evangelických, dnes již většinou nepoužívají
lizéna
svislý pruh zdiva podobný pilastru, bez patky a hlavice
Loreta
napodobenina kaple z basiliky města Lorety v Itálii (podle legendy anděly přenesený domek Panny Marie z Nazareta ve Svaté zemi)
lucerna
laterna (lat. svítilna)
okrouhlý nebo polygonální věžovitý nástavec s okny nebo sloupky na vrcholku kupole nebo věže s bání
makovice
kulovitá, obvykle dutá a kovová, často zlacená ozdoba na vrcholku věží a vížek
mansarda
podkrovní místnost s jednou nebo dvěma zešikmenými zdmi v horní části v užším významu (pravá mansarda) jen v domě s mansardovou střechou, jinak se pravá mansardová střecha vyznačuje právě tím, že už i její spodní část ustupuje za rovinu fasády; mans. střecha – podlomená resp. zalomená střecha dvojího tvaru s rovinami dvou nestejných sklonů
manuál
klaviatura (klávesnice) hudebního nástroje
menza
oltářní stůl
ostrev
odvětvená kláda
pilastr
architektonický prvek vystupující ze stěny v podobě sloupu nebo pilíře, sloužící k dekorativním účelům
predela (od 13. stol.)
nosný článek mezi oltářní menzou a retáblem
predikát
přídomek – součást šlechtických jmen
prospektový
prospekt – je to vlastně průčelí varhanní skříně, často umělecky provedené, aby působilo jako výtvarná součást interiéru; prospekt nástroje je většinou sestaven z jednoho nebo několika polí ozdobných píšťal; dobré varhany mají většinu těchto píšťal funkčních, ale existují i nástroje, kde všechny prospektové píšťaly jsou jen nehrajícími atrapami
retábl
retabulum neboli retábl je oltářní nástavec obsahující sochy, reliéfy či obrazy
ŘKC
římskokatolická církev
sanktusník
malá a štíhlá věžička, nacházející se zpravidla na hřebeni střechy presbytáře kostela zhruba nad hlavním oltářem, méně často (především u staveb z období pozdní gotiky) též na hřebeni střechy hlavní lodi; ve vížce je (případně původně byl) zavěšen malý zvon, používaný při zpěvu Sanctus a při pozdvihování
stipes
podstavec menzy oltáře
šambrána
architektonický prvek, používaný v klasické řádové architektuře k orámování oken či dveří; je zpravidla plastická, profilovaná, orámovaná lištou či jednoduše plochá
špaleta (z ital. spalletta, okenní výklenek)
vnitřní povrch okenního nebo dveřního otvoru, případně i oblouku; svislé plochy se nazývají ostění, dolní plocha parapet, horní díl tvoří rovné nadpraží či klenba
tabernákl
zdobená skříňka (v katol. kostelích) na oltáři k uchovávání eucharistie, zpevněný svatostánek