Farnost je společenství všech věřících, přátel a znamení Boží přítomnosti; cítíme se zde jako v rodině – přestože si členy nevybíráme, přijímáme je však jako nové přírůstky do rodiny. Máme zde příležitost čerpat sílu z modlitby a utvrzovat víru ve společenství. Také se učíme praktickému životu, jako například číst a mluvit před druhými lidmi, učíme se spolupráci, je to základ a teorie pro náš život. Farnost nás obohacuje o myšlenky a názory, nic nám nebere, ale co investujeme, to nám vrací.
Církev se ve farnosti uskutečňuje skrze Krista, bohoslužbu, skrze každého z nás, naši touhu být v církvi, skrze kněze, společná setkání a také skrze lidi, které nevidíme, třeba lidi staré, kteří jsou doma a modlí se za nás. Podstatná je komunikace a spolupráce laiků s knězem i mezi sebou navzájem, tolerance, odvaha, snaha něco dělat, a hlavně – vše dělat s Bohem.
Farnost má být místem živoucího společenství, je důležité, aby každý začal sám u sebe, pracoval na sobě. Zamysleme se proto každý, jak můžeme přispět tomuto společenství.
Převzato z http://www.katolik.cz/.