Pohřeb a rozloučení s blízkým zesnulým je smutnou událostí. Smuteční obřad však může pozůstalým přinést naději v těžkých chvílích jejich života. Duchovní se modlí se a přimlouvá za zemřelého, a také za ty, které jeho smrt zasáhla.
Na základě slov Ježíše Krista věříme, že naše rozloučení není definitivní. Smrti podlehlo pouze tělo, ale duše člověka, jak doufáme, žije dál a očekává nás v blízkosti našeho nebeského Otce, andělů a všech dobrých lidí, kteří kdy žili na této zemi.
Pokud zesnulý věřil v život věčný – byl křesťanem (věřil v Boha, byl pokřtěný nebo se na křest připravoval), měl by být pohřben jako křesťan – s církevními obřady.
Církevní rozloučení může probíhat:
- v kostele se mší svatou
- přímo u hrobu, místa uložení urny či rozptýlení,
ať už se jedná o rozloučení před
- kremací
- uložením do hrobu
Pokud se rozhodnete pro rozloučení ve smuteční síni, můžete oslovit duchovního, aby toto rozloučení vedl. Také máte možnost nechat sloužit za zesnulého zádušní mši svatou.
Nemějte obavy, že neznáte všechny úkony při mši svaté nebo církevním rozloučení, či že na pohřeb přijdou i ateisté.
Jedná se o poslední službu zesnulému a nezáleží na vyznání těch, kteří mu ji přijdou prokázat. Kněz si je této situace vědomý, proto vás při obřadech upozorní, kdy který úkon provádět.
Jestliže si přejete pro zesnulého církevní rozloučení, upozorněte na to zaměstnance pohřební služby při domlouvání pohřbu. Jistě vám rádi poradí, jak postupovat dál.
Převzato s laskavým svolením P. Pavola Sandánuse z http://farnostnekor.cz/.