Nové Město nad Metují, Horské předměstí
50°20’29.51″N, 16°09’19.78″E; cca 900 m od cyklotrasy KČT č. 4034
Polohou v bezprostřední blízkosti někdejší modlitebny Českých bratří a na pozemku jejich bývalého hřbitova, tzv. Pikartiny. A to u cesty nad přechodem přes řeku Metuji z horské strany od tzv. Žďáru, poblíž bývalé mýtní závory (dnes ulice Českých bratří). Nové Hradiště (Město) nad Metují měli totiž kdysi po jeho založení, díky majiteli panství, bratří za město útočištné.
Z důvodu stavební činnosti v okolí je nyní výšková úroveň (niveleta) kostelíka situována pod vyvýšenou partií vozovky s chodníkem.
Barokní kostelík byl postaven, v létech 1736 – 1738, zásluhou Jana J. Venclíka – děkana, v době největšího vzmachu svatojánské úcty a můžeme zde předpokládat i vliv doznívající rekatolizace(?). O barokní tvář kostelíka se zasloužil pravděpodobně stejný stavitel, ale neznámý, jako u kaple sv. Barbory na Rezku.
Stavba má mírně nadčtvercový půdorys a její kubická hmota je samozřejmě změkčená prvky dle zásad barokní architektury a doplněna dvěma bočními nízkými přístavky. Fasáda je zdobena pilastry, nároží sražena.
Zdobená edikula hlavního vchodu vyvedená v pískovci nese nápis „S: JAN :NE:POMVCKI“, ve středu pak na stylizovaném klenáku biret s pěti hvězdami. Okna mají zdobená pískovcová ostění. Malé štíty protínají římsy a mansardovou střechu formou malých vikýřů s oknem z jihu oválným, ze severu větším obdélným.
Mansardová střecha byla pokrytá šindelem, dnes šablonami. Nese nahoře sanktusovou vížku bez zvonu. Avšak střechy přístavků jsou dosud šindelem kryty.
Hlavní oltář barokní (event. s rokokovými prvky – zlacené dřevo, údajně z kanadského modřínu) s akantovými (rostlinnými) rozvilinami zasvěcený sv. Janu Nepomuckému (dále jen Nep.), s novějším oválným obrazem sv. Jana Nep. (akad.mal. Emil Zeman – stejná kompozice jako na bočním oltářním obrazu v kostele sv. Máří Magdaleny v Deštném v O. h.) v nadhlaví s Lesliovskými erby v kartuši a v podnoží obraz Panny Marie Sněžné(?; PM major). Pod menzou na stipes stříbřený reliéfní výjev shození těla sv. Jana Nep. do Vltavy.
Boční oltář vlevo zasvěcený Panně Marii Čenstochovské (Černá Madona) – ve skleněné skříňce stojící soška sv. Jana Nep. Boční oltář vpravo sv. Františka Xaverského – ve skleněné skříňce soška zesnulého sv. Jana Nep.
Malý kůr na klenutém oblouku je přístupný po točitém schodišti a bez hudebního nástroje. Vně kostelíka pravý přístavek – sakristie a levý přístavek – boční vchod s někdejší 2. sakristií.
Kazatelna vyřezávaná se sochami sv. Jana Nep. a andělů na helmici s badachýnem, v kartuši výjev od stříbrné tumby sv. Jana Nep. ve Svatováclavské katedrále – malíř Ficker (i se svou reklamou napsanou uvnitř).
Na přilbici baldachýnu kazatelny pod Janovou sochou – nápis na štítu:
„Ceo LoqVor
non Ita per se Vt per
DeVM eX Vo.
aeternaLIter
J. In terrIs transe
Vnter honoror“
„Mlčím (a) mluvím
ne tak kvůli sobě
jako kvůli Bohu se vzdávám
navždy
(a jako Jan) jsem na zemi přechodně uctíván.“
V zrcadle na stropu výjev oslavení sv. Jana, obkrouženého anděly s vyjádřením účinku jeho ctností:
„Fulgebunt quasistella … Qui erudiunt multos … In perpetuas aeterniodes.“
„Jako hvězda budou zářit ti, kteří vzdělávají mnohé (lidi) do věčné nepomíjitelnosti.“
Výtvarně zajímavá vyřezávaná dřevěná lavice.
Kostelík trpěl spolu s obyvateli Podskalí, vyhořel od obranné činnosti pruských vojsk – cca r. 1745 (slezské či pruské války) i v r. 1775 jej také postihl požár.
Za vlády císaře Josefa II. byl r. 1787 zrušen, ale koupila jej naštěstí vrchnost – hospodářský ředitel Václav Gottwald r. 1787. Později požádáno o opětné konání bohoslužeb.
Opravy po událostech z r. 1745 provedeny r. 1819 (štafíř J. Král). Následně pak díky o. P. Štěpánkovi a příspěvkům farníků proběhla oprava kostelíka a obrazů v létech 1945 – 1946. Oprava střechy v r. 1962 (následky požáru bývalé bratrské modlitebny) a úprava okolí. R. 1976 výměna poškozené šindelové krytiny za eternitové šablony, oplechování věžičky. Dále pak restaurování a oprava oltáře v letech ~1987, (J. Kozák ze Rtyně – restaurátor).
Dílčí část kostelíka byla a nyní stejně i celá stavba jsou potvrzeny jako kulturní památka. Celek jest v majetku zámku, tj. pana Josefa M. Bartoně-Dobenína.
K. V. Nývlt
Bilance škod: Požáry 1745, 1775 a 1951, kostel za Josefa II. zrušen a 2 zvony prodány, 3 rekvizice zvonů, méně dobrý stav oplocení a fasády, požár a ohoření střechy v r. 1951 vedly k použití šablon namísto šindele na krytinu.
Kostelíček je přístupný pouze při milých májových bohoslužbách (před a po nich) o svatojánské pouti Podskaláků (květen – obvykle po tři dny okolo 16.5.)