Nové Město nad Metují
50°20’36.454″N, 16°9’9.976″E; poloha na cyklotrase KČT č. 4034
Jan Černčický při založení města nepočítal s kostelem ani s farou, protože obojí bylo v Krčíně. V místech, kde dnes kostel stojí, byl na kamenných základech dřevěný obytný dům, obdobný jako ostatní domy.
Pro obyvatele města byl krčínský kostel dost daleko, a to byl důvod, proč v roce 1513 městská rada zakoupila jmenovaný dům, a po stržení jeho dřevěné části přikročila ke stavbě kostela. V roce 1519 byla stavba dokončena. Rychlost stavby byla umožněna hojnými odkazy. V roce 1522 bylo dohodnuto pravidelné střídání bohoslužeb v Krčíně a Novém Městě. Od roku 1523 kostel plně sloužil svému účelu. Nový kostel měl téměř čtvercový půdorys, byl zděný a měl volný krov bez stropu. Věž zde ještě nestála, a tam kde je nyní situována, byla kdysi sakristie. Ke kostelu byl postupně přičleňován nemovitý majetek, jako první zahrada na Bořetíně a louka na Provaznici.
Požár roku 1526 zachvátil i kostel. Vše ze dřeva shořelo, hlavně krov a krytale zdi zůstaly. V tom měl kostel výhodu před měšťanskými domy. Žádné větší položky pro zedníky se nevyskytují. Dřevěné části byly rychle nahrazeny a už v roce 1527 kostel opět sloužil svému účelu. Pokryt byl šindelovou střechou a ozdoben věžičkou. Roku 1528 byl dostavěn a okna zasklena. Na opravu se tehdy sešly dary i ze vzdálenějších míst.
Roku 1528 byl kostel prodloužen a vestavěna empora neboli kruchta. Roku 1530 byla zahájena stavba věže. Přibudována byla k jižní části kostela, k presbytáři. Je to mohutná, vysoká hranolovitá stavba, téměř čtvercového typu. Dostavba kostela a věže se datuje k roku 1541, když rok předtím byl kostel z podnětu Jana z Pernštejna důkladně přestavěn. Tehdejší jeho podoba trvá dodnes.
Věž má ochoz, helmici a pro zpevnění je obloukem propojena s hradbou. Dříve v ní bylo obydlí hlásného. Jeden zvon, 12 q těžký, dal roku 1541 ulít Jan z Pernštejna. Věž mívala tři až čtyři zvony. Na kostelní věž byly umístěny obecní hodiny se zvoncem „budičem“. Protože hodiny potřebovaly každoroční opravu, 108 daroval Jan z Kácova obci louku, které se říkalo Hodinářská. 109 Hodiny bily i čtvrtě.Roku 1584 byl původní věžní krov zbořen a vystavěn nový. Pod krovem byla zhotovena hláska se čtyřmi okny, okolo které byla po všech čtyřech stranách sroubena pavlač se zábradlím.
Kostel byl sklenut křížovou klenbou a zdobí jej gotická okna. Jan z Pernštejna daroval roku 1543 kostelu cínovou křtitelnici. Je na ní pernštejnský znak se zubrem. Děkan Pelhřim Novák ji však v 2. pol. 19.století prodal, nyní je křtitelnice v depozitáři Národního muzea.
Roku 1556 kostel prodělal další stavební změny. Na vnější straně bylo přistavěno kryté schodiště na kůr a uvnitř byl kostel prodloužen pod první patro sousedního domu.
Kostel přestal být kostelem filiálním roku 1567, kdy fara byla oficiálně přeložena z Krčína do Nového Města. Při té příležitosti došlo k dalším úpravám kostela.
Po požáru roku 1639 byl vyzdvižen nový krov. Roku 1677 kostel dostal nový oltář (Nejsvětější Trojice) a nové varhany. V roce 1777 byly pořízeny nástropní fresky.
Roku 1805 se zřítila velká část kostelní střechy, k žádnému zranění však nedošlo. Za finanční pomoci knížete Karla z Dietrichsteinu byla střecha opravena a pokryta taškami.
Za knížete Františka Josefa z Dietrichsteinu musela být roku 1817 sejmuta zchátralá střecha nad presbytářem. I tato střecha byla generálně opravena a pokryta taškami. Z té doby pochází i věžička. Vnější plášť byl upraven do nynější podoby v roce 1896.
Půdorys kostela tvoří díky presbytáři mnohoúhelník, ostatní část kostela má tvar obdélníku. Střecha je dvojího druhu: nad presbytářem je valbová a šikmé střešní plochy mají trojúhelný tvar. Velký chrámový prostor má střechu sedlovou. Západní strana kostela dříve končila renesančním štítem se známými vlaštovčími ocásky. Ty byly sneseny roku 1875. Dnes už zadní čelo vyčnívá jen nepatrně nad střechu děkanství.
Vnitřek lodi je sklenut křížovou klenbou se vtaženými hřebínky.
Výstavbou kostela město dostalo druhou, velmi významnou dominantu. Jeho silueta se zdvíhá vysoko nad město a tvoří zámku důstojného partnera.
Vnitřní zařízení kostela pochází většinou ze 17.století. Varhany jsou z roku 1656 a zhotovil je Jiří Weindt z Křešova. Zpočátku tvořily jednotnou kulisu, ale roku 1851 byly rozděleny na dvě části. V čele kruchty visí starý mariánský obraz z roku 1726. Zajímavý je tím, že při jeho spodním okraji je nakreslena silueta našeho města, a štíty domů mají pernštejná vykrojení. Tím je též dokázáno, že tento stavební prvek byl u nás v pernštejnské době použit. Obraz na hlavním oltáři je z roku 1691 a představuje Nejsvětější Trojici. Malován byl ve Štýrském Hradci a kostelu jej věnoval Jakub hrabě z Leslie. V roce 1745 byly stěny vyzdobeny obrazy křížové cesty. Nynější křížová cesta je z roku 1905. Maloval ji černčický rodák a akad.malíř Josef Šichan. Hlavní oltář je velkolepé barokní dílo. V roce 1851 mu dal původní lesk Jan Král „štafír“ z č.1050. V ochozech patra jsou jednak barokní obrazy, dříve umístěné dole, a dále obrazy V.Hellicha z poloviny 19.století, které objednal J.K.Rojek.
Ve výklenku kostelní zdi vlevo od vchodu stojí socha sv.Jakuba. Tato pískovcová socha zdobila původně průčelí kostela sv.Salvatora, kde byla umístěna v nice nad portálem směrem ke Krajské bráně. Když byl kostel v roce 1877 zbořen, kupec František Smola dal sochu na svůj náklad postavit u děkanství na osmihrannou kašnu, kterou tam také předtím dal na svůj náklad umístit. Tato malá kašna byla z jednoho balvanu pískovce jako předešlá, čtyřhranná. Když byl roku 1896 budován vodovod, kašna byla i se sochou přemístěna do děkanské zahrady. O něco později byla socha přemístěna do altánku děkanské zahrádky. Při opravě kostela v roce 1922 byla opravena a umístěna na podstavci do výklenku kostelní zdi. Místo je ohrazeno železnou mříží.
Roku 1886 byl kostel vymalován od malíře Haňka z Nového Hrádku.
Větší opravu kostel podstoupil roce 1922. Byl tehdy již velmi sešlý a k opravě mohlo být přikročeno jen díky panu Josefu Bartoňovi. Krovy musely být vyztuženy a střecha pokryta taškami. Byla pořízena římsa, kterou všechna minulá léta nahrazovala prkna. Kostel byl nově vymalován. V roce 1973 kostel dostal novou fasádu. Tehdy se potvrdilo, že kostel byl stavěn z téhož materiálu jako měšťanské domy. Poslední oprava kostela je z roku 2000.
DVOŘÁČEK, Bohumil: Pohledy do minulosti Nového Města nad Metují, str. 193-196.